Tradice to mají v dnešním světě politické, kulturní, rasové a další korektnosti těžké. Je třeba se proto zamyslet, jaké nové společenské postavení mohou, resp. mají biblické či mýtické osoby a bytosti v „nové“ Evropě zastávat.
Pomalu se blíží Vánoční svátky, Nový rok apod., takže je toto zamyšlení zcela aktuální.
Začněme svatým Mikulášem (cca 280 – 350 n. l.). Jeho družinu na 5. prosince tvoří u nás tradičně anděl a čert. V Nizozemsku osoby převlečené za černochy. Jak u nás, tak v Holandsku (tady koncem listopadu) rozdávají dárky dětem. Podle nizozemské ombudsmanky na ochranu dětí, Margriet Kalverboerové, vede však tento zvyk k šikaně, sociálnímu vyčleňování a diskriminaci dětí. Pochopitelně nevadí rozdávání dárků, ale černoch v potupné roli baviče a obdarovatele nejmenších.
Podle této logiky jsou podobně diskutabilní i postavy anděla a čerta. Postavy fyzicky nedoložitelné, neexistující, smyšlené... Anděla pravděpodobně můžeme vzít na milost, protože představuje dnes tak populární lásku, dobro, mír… Oproti tomu čert není politicky ani kulturně korektní. A protože na světě už bude vše jen zalité sluncem a láskou, je čert figurou zbytečnou a může být proto vymazán a zapomenut.
Další problematickou osobností je pak Ježíšek. (Pomiňme jeho zrození díky neposkvrněnému početí. To pro tento materiál není až tak důležité.) Významné z pohledu náboženské nepřijatelnosti ale je, že se narodil jako „král Židů“, načež od pravé víry vyvoleného národa bezcharakterně zběhl a začal kázat křesťanství. To ale znamená, že morálně a lidsky selhal a jako takový nemůže být pro nikoho vzorem hodným následování. Proto také byl po zásluze potrestán. A toto individuum má činit dětské duše šťastnými tím, že 24. prosince naděluje pod stromečky dárky? Nepřípustné!
Á propos stromeček. Další zapeklitá věc. (Omlouvám se za slovo, jež obsahuje další nepřípustný termín: peklo. Když je eliminován čert, neexistuje ani peklo). Aby toho matení dětských nevinných hlaviček nebylo málo, tradici zdobení stromů znali totiž už Germáni i Keltové, kteří tím uctívali boha slunce a tedy tzv. zimní slunovrat. Jak poklesle pohanské. Proto doporučuji dát dětem – ať už kvůli Ježíškovi, nebo jedličce - začátkem prosince patřičnou, větší než malou částku neurážející hotovosti a ponechat zcela na jejich vlastním osobnostním rozhodnutí, zda budou slavit s vrstevníky u táboráku, ve skateparku nebo sprejovat grafity na činžák. Hlavně jim neblbněme hlavy tradice a pravidly, ať si sami určí svou sváteční… orientaci.
No a na konec další nekorektnost. Tři králové. Kašpar, Melichar a Baltazar co obcházejí 6. ledna a vnucují se do domácností. A zase tu něco nesedí. Měli být z Persie, byli to pohané, podle islámské věrouky tedy nejspíš křesťané, a zase s nimi byl, považte, černoch! Další nekorektnost. Nelze pak podle logické – byť zkratkovité - linky dovodit nic jiného, než že dva tisíce let židovsko-křesťanské „kultury“, kterou se tak rádi oháníme, jsou postaveny na rasismu, xenofobii a potřebě porobovat a využívat osoby jiné barvy pleti, než bílé. S tím se musí jednou pro vždy skoncovat. Nejlépe dát podnět některému z evropských komisařů.
V tomto případě je ale náprava zaužívaných tradic jednoduchá. Tři králové, vzhledem k tomu odkud pocházejí, budou nově zcela jistě muslimského vyznání s hlavou omotanou arabským šátkem. A nebudou to žádní mudrcové, ale válečnými nepokoji v regionu strádající prostí bojovníci za územní nezávislost. Zastaví se v Betlémě ne pozdravit nějaké mrně v chlívku, ale vyjádřit solidaritu s palestinským obrodným hnutím. Ti se pak dál vydají na člunech přes Středozemní moře do Evropy. Tady dostanou ubytování, sociální dávky a chytrý mobilní telefon.
Od příštího 6. ledna začnou za hlasité podpory nizozemských, ale i jiných, ochránců lidských práv zvířat, dětí i dospělých přepisovat historii, evropské tradice a zvyky.
