Tímto subjektem myslím několik neodvolatelných úředníků, kteří při troše neopatrnosti při psaní této novely (ať už záměrné nebo ne) budou rozhodovat o tom, co který úředník bude dělat, bude-li ještě vůbec úředník. Kolik stát utratí za jeho vzdělání a rozhodovat o jeho přijetí či propuštění. Vznikne zde nová mocenská elita, bez zodpovědnosti vzešlé z demokratických voleb. Ministři, kteří z litery Ústavy zodpovídají za jim svěřená ministerstva a jejichž mandát je dán volbami, budou odsunuti do pozice ozdoby úřadu bez sebemenší možnosti chod státu ovlivnit.
Projednávání textu zákona komplikuje i množství zúčastněných subjektů (a nejsou to jenom koaliční politické strany), ale i odbory, současní ministři, budoucí ministři, vzdělávací instituce, budoucí
i stávající úředníci státní správy, jednotlivé úřady – ať už se snaží z vlivu zákona uniknout, nebo ho ovlivnit. Nepochybně je tento výčet zúčastněných neúplný.
Levice, prezident a odbory (bez toho, abych jim podsouval strach například z dalších voleb) pod praporem odpolitizace zarputile trvají na převaze vlivu úředníků na řízení chodu tohoto státu a absolutním předáním výkonné moci do rukou několika neodvolatelných superúředníků. Chtějí, aby úředníci, které musí vybrat současná politická reprezentace, v dalších letech určovali, kdo bude náměstek ministra, ředitel odboru nebo kdo bude státní tajemník. Tedy osoby s maximálním vlivem na chod tohoto státu. Zřejmě se do jejich konání odráží zkušenost s několikerým odsunem jejich straníků z pozic na ministerstvech a dalších úřadech. Nyní mají neopakovatelnou možnost „své“ úředníky zabetonovat.
Kolegové z hnutí, kteří nechtějí být politiky, se snaží vliv úředníků zcela marginalizovat a zachovat maximální vliv z pozice politiků na jednotlivé úřady.
Obojí je přístup od zdi ke zdi. Nemohu a nechci v prostředí parlamentní demokracie vytvořit technokracii s absolutistickými prvky. Ale současně vím, že je naší povinností státní správu uvést do normálního stavu, bez excesů smluvních platů, kamarádíčkování se, korupce a nestability. Pokud mám ministrovi (a to je zcela správné) vzít ve prospěch úředníků personální vliv, musím mu vzhledem k jeho zodpovědnosti za chod úřadu nechat možnost řídit a rozhodovat ve věcech odborných.
Proto je důležité neztrácet ze zřetele cíle tohoto zákona. Cílem je mít při rozhodování efektivní státní správu, vzdělaného a tudíž i za svá rozhodnutí zodpovědného úředníka a zajistit stabilitu systému. S tímto úmyslem je třeba k zákonu o státní službě přistupovat. A dnes si již uvědomuji, že jde o úmysl bohulibý, ale cesta k cíli je dlážděna mnoha svody ďábelskými.