Život je to co jediné nám skutečně patří. Rozhodujeme si o něm sami. Ano, je bolestivé číst o rozhodnutí mladé ženy skončit se životem. Ale na druhou stranu, je od ní více než zodpovědné, že se rozhodne takto a neobtěžuje nikoho třeba tím, že hupsne z mostu nebo pod vlak. Řeší se dobrovolný odchod z tohoto světa jako něco mimořádného, ale kdo se pozastavuje nad tím, kolik lidí si denně vezme život dobrovolně v ústraní? Léky, proud, drogy... Zaobírat se jen euthanazii v souvislosti s tím zbytkem je skoro zbytečné.. Ale každý máme jiný pohled na svět a život..

pokud ji nepovoli, je to fuk, Skoci pod vlak

Souhlas s autorem, jedno z hlavních pokušení eutanazie může být výzva: sestup z kříže. K životu patří nejen zdraví, ale i nemoc, pohoda i strádání a utrpení, dostatek i chudoba. S nemocemi i chudobou je třeba bojovat, ale přesto se i tak velkým strádáním v životě nevyhneme. A právě ty se můžou stát naším pokladem a velkým katalyzátorem vnitřního růstu. Se zdánlivého prokletí se můžou stát požehnáním. Jak píše Bible: dávám před tebe požehnání a život nebo prokletí a smrt. Zvol si život. I když to nebude život v hlavním pohodlném proudu, ale s cestami zarostlými, kamenitými. Zastávám názor, že život je v celém jeho průběhu svatý a na svaté věci se nesahá.

Patří mezi paradoxy tzv moderní doby, že zachraňujeme plody, jež by před cca 25 lety spolehlivě nepřežily. Léčíme nemoci, které dříve tolik nebyly, protože jejich nositel zemřel podstatně dříve než nyní. 45 leté ženy poprvé těhotní za obrovských nákladů.

To vše je v pořádku.

Současně však při poruše tohoto systému hledáme cesty, jak jej vypnout.

Dovolil bych si s autorem souhlasit. Svůj postoj jsem kdysi napsal na tomto blogu. http://vodvarka.blog.idnes.cz/c/421179/Bude-euthanasie-nejcastejsi-pricinou-umrti.html

Teoreticky dávám autorovi za pravdu. Ale kdo zažíval konec svých blízkých v našich nynějších podmínkách, tak jeho názory nazve utopií. Staletí fungoval systém rodiny a viry v Boha. Lidé přijímali život jako dar od něj a dobrovolný odchod byl smrtelný hřích. To již v dnešním atheistickém světě nefunguje. Medicína dokáže divy a umí již vyléčit téměř vše i prodloužit život. A v budoucnu dokáže ještě mnohem více. Ale nebudou finance na poskytnutí takové péče většině populace a stane se jen výběrovou pro vyvolené. Ostatně finance se nedostávají ani dnes.

Proto jsem přesvědčen o možnosti pro člověka, zvolit si svobodně  - důstojný odchod ze života, či pozvolné umírání v bolestech, ponížení a depresi. Jiné řešení je dost pokrytecké a politické. Stejně v budoucnosti společnost k  tomu dojde a bude systém nějak realizovat.Pohled těch,

kterých se to týká, tedy starých, nemocných a umírajících se značně liší od názoru mladých, zdravých a v rozkvětu sil.  I když jediná spravedlnost bude stále fungovat - všech se to jednou bude týkat.

Sama rodina tu dívku podporuje v jejím rozhodnutí, jsou svědky jejího trápení a po těch letech zřejmě doznali, že žít s takovou nemocí je horší než nežít vůbec. Tady žádné naše "externí" filosofie o (ne)právu na smrt nemají co dělat, protože o tom, co ta dívka každou minutu, nevíme vůbec nic.

V tomto případě máte pravdu. Způsobů léčení deprese je mnoho a pochybuji že byly vyčerpány všechny včetně experimentálních (psilocibin, elektrostimulace). Eutanázie pro duševně nemocné mi příjde přes hranu.

Nicméně bez eutanázie jako takové se podle mne do budoucnosti neobejdeme. Je to možná nepřirozené řešení ale na nepřirozený problém. Pokud dneska medicína dokáže udržet naživu člověka i v bodě, kdy sám nemůže ani dýchat je třeba to nějak adresovat. Ano, pacienta se smrtelnou nemocí upoutaného na lůžko můžete v krajním příapdě napumpovat fenantylem a nejspíš ho nebude nic bolet. Ale proč? Proč by měl pak dalších několik týdnu až měsíců jen ležet a koukat do stropu a duševně trpět? Proč ho oloupit o veškerou lidskou důstojnost?

Jinak ČR například na eutanázii není připravena ani omylem. U nás by bylo potřeba v první řadě zlepšit standard paliativní péče který u nás bohužel strašlivě pokulhává. Pokud například umírající chce strávit své poslední dny doma s rodinou, neměl by to být takový problém, jako dnes je a tak finačně náročný. Vždyť v podstatě stačí jedna ošetřovatelka a nějaké opioidy.

Az uvidíte svého blízkého ne umírat,ale nedustojne chcipat hůř nez zvíře,tomu totiž pomoct mužem,nebo sam budete trpět,tak zmenite názor.