Mimo státní podpory bydlení opravdu potřebným, což jsou senioři s nízkými důchody a invalidé, je nejlepší řešení nechat působit volně tržní vztahy mezi vlastníky bytů a nájemníky, jakož i mezi těmi kdo do výstavby bytů investují a těmi, kdo je chtějí koupit. Opatření ČNB,které zpřísňují podmínky pro hypotéční úvěry, jsou naprosto správné.

Kdo si myslí, že existuje nějaké právo na vlastní bydlení, žije v bludu.

P.S. Stížnosti na vysoké nájmy např. v Praze jsou zcela irelevantní. Nájemné ve všech světových metropolích je enormě vysoké a tak je naprosto běžné, zvláště u mladých, sdílené bydlení ve zcela nekomfortních bytech na vzdálených předměstích. Bydlení v bytech, kde je ústřední topení a stále tekoucí teplá voda, což se u nás považuje za standard městského bydlení, se mnohde v zahraničí jeví jako přepych,který si každý dovolit nemůže.

"....následně splácet byt v rozumném nájmu a v případě zájmu si ho nakonec převést do vlastnictví...".

Nerozumím. Co je "rozumný nájem"? Splatí tedy nájemníci pořizovací cenu bytu (s respektování budoucí hodnoty investice, tedy alespoň s nepatrným úrokem)?? Zaplatí i údržbové náklady za dobu splácení? Jaká doba bude, podle Vás, potřebná ke splacení? Jak to bude v případě, že se rodina chce v polovině doby přestěhovat? V čem tedy bude ten podstatný rozdíl mezi současností?

Kdo rozhodne, že rodina je chudá a má mít zvýhodněné bydlení. Bude takhle chudá i za tři roky? A pokud ne ....?

Autor jen ukazuje, že neexistuje a ani nemůže existovat reálný návrh na státní bytovou politiku, mají-li poslanci pořád názor, že vlastnit byt není známkou, či výslednicí nadstandardních příjmů nebo mít pronajatý byt za netržní nájemné, či se státní podporou, když mám nízké příjmy, je nějakým právem.