Ale také délka doby jejich trvání, obavy, strach, téměř monotematická mediální masáž, jednostranná volba témat rozhovorů atd. Svou kapkou do mlýna přispívají také ti, kteří by měli jít příkladem, a mnohdy dokonce patří mezi tvůrce celostátní protikovidové strategie. Kauza exministra zdravotnictví a spol. na Vyšehradě – zachycen bez roušky při odchodu z tajnosnubné schůzky v restauraci, která navíc měla být stejně jako všechny ostatní zavřená. Totéž kritizující, teď už exposlanec zdržující se téměř hodinu v jiném pohostinství. Teplická papalášská narozeninová megapárty. Vystoupení současného ministra zdravotnictví, při kterém jej novinář musí upozornit na nedbale nasazenou roušku, proti čemuž sám pan ministr, včetně jiného, bije dennodenně na poplach. A takových situací by se našlo víc.
(zdroj Canva)
Jistě, chtělo by se dodat, že nejsme stroje, pouze lidé, že rouška sem tam sklouzne každému, sem tam se jí dotýkáme ve snaze ji vrátit na původní místo, sem tam... Ale! Rouška je rouška a překročení vydaných nařízení jsou dvě naprosto rozdílné věci. To na „zbytek“ národa opravdu nemůže působit jinak, než „Kážu vodu a sám piji víno...“.A připočteme-li k tomu setrvale chaotickou a nejasnou komunikaci vlády směrem k veřejnosti, tak trochu ztracenou logiku některých strategických kroků, či argumentů, je přesně toto důvodem, proč lidé pochybují. A od pochybností je jen krůček k popírání, nerespektování, rebelii apod. Jenže to si stále ještě nemůžeme dovolit. Úměrně s respektem k bezpečnostním opatřením se bude zkracovat tato neveselá doba. Věřím tomu. S dopomocí dalšího např. očkování, zdravého životního stylu (v mezích našich možností samozřejmě), psychické hygieny atd.
Ale držme se ještě chvíli započaté ironické linky... Je až ironicky úsměvné, jak se výše uvedené některým rovnějším mezi rovnými daří docela dobře praktikovat. Proč nenechat sebe nebo i své blízké naočkovat, mám-li páku ve svém postu a patřičné konexe, a to i přesto, že mi ještě zdaleka není 85 let a nejsem ani zdravotník? Nebo proč nevyrazit lokálkou po kraji, se psem nenavštívit jindy tolik turisticky lákavá místa, a pěkně to všechno zdokumentovat na sítích, to celé v době, kdy vláda, jejíž jsem součástí, nebádá lidi k tomu, aby zůstali doma?...
(zdroj Canva)
Ale pozitivně na závěr! Zachovejme si veselou mysl, protože psychika je půl zdraví. Také se říká, že ve zdravém těle zdravý duch. To se zdá býti složitější, protože není tolik možností vyžití, ale i toho lze dosáhnout. A především věřme, že to vše brzy skončí, protože i když se zdá, že není vidět světlo na konci tunelu, stále platí stará, pravdivá a staletími prověřená přísloví: Všechno zlé je pro něco dobré a Všechno zlé jednou skončí. Plus za sebe dodávám: snažme se zachovat si smysl pro humor. Je kořením života a jedním z mála dnes dostupných prostředků psychické hygieny.
Prosím, opakujme si to ve chvílích pochybností, jak nejčastěji lze, a věřme, že společně to zvládneme.
