Paříž zaplavila vlna šoku, smutku, strachu a zděšení

To, co se stalo v pátek 13. 11. 2015 v Paříži je příšerným důsledkem toho, jak se jako Evropa dlouhé měsíce (de facto roky) stavíme spíše naivně laxně k otázce migrační vlny, resp. útokům radikálních teroristů kdekoli na světě.

Nesmírně smutným důsledkem. Selhání evropských elit se zde ukazuje v té největší hrůze. Doplatili na něj civilisté, doplatilo na něj hodně přes sto mrtvých a toto číslo se bohužel bude zvyšovat. Nejen v Paříži, kde je nadále několik dalších desítek lidí v kritickém stavu po sérii koordinovaných útoků Islámského státu (IS), ale do budoucna i kdykoli kdekoli jinde. A právě toto nesmíme bojovníkům, podporovatelům a sympatizantům IS nadále tolerovat a dovolit další podobné extrémistické excesy. S IS nelze vyjednávat, s IS nelze uzavřít příměří, IS je nutné zničit. Koordinovaně, vojensky, nekompromisně. Ti osvícenější z „osvícených“ již řadu měsíců upozorňují na několik zásadních skutečností. Islamizace Evropy dávno začala; proti IS je nutné bojovat cestou mezinárodní vojenské aliance; hranice Evropy, tzn. Schengenského prostoru, je nutné chránit apod. Co to znamená pro nás, zdánlivě malou zemi ve středu Evropy, které, jak si dosud možná někdo mohl myslet „nic nehrozí“ (což je mimochodem jeden z dalších mýtů, protože žádná země světa není v absolutním bezpečí)? Jsme součástí velké mezinárodní aliance, která deklarovala boj proti mezinárodnímu terorismu, resp. IS, pak evidentně bohužel musíme myslet a žít s pocitem rizika podobných událostí. Strach je jedním z hlavních emocí, které národy Evropy nyní zaplavují, zásadní je ale uvědomit si nutnost intenzivního boje s vyznavači teroristických praktik. Je nutné zamezit jejich rozpínavosti a ubránit hodnoty svobody a demokracie. Řešením není soustředit se na vynakládání stovek milionů za uprchlíky a jejich „en bloc“ integraci. (A zdůrazňuji, že tímto nyní absolutně nezpochybňuji křesťansky podloženou lidskou pomoc těm, kteří prchají před podobnými násilnostmi ze zemí Afriky či Blízkého východu. To je samostatná, avšak neoddělitelná, podkapitola celé této aktuální situace a podpora těchto uprchlíků je neoddiskutovatelná.) Nyní je zásadní podpořit obranyschopnost národních armád a jejich prostřednictvím bránit hranice Evropy. Je nutné s politickou rozvahou a strategií koordinovat vojenské a humanitární zásahy v samotném epicentru konfliktu. Je nutné podpořit kompetence výzvědných zpravodajských služeb, díky kterým můžeme být na podobné útoky alespoň trochu s předstihem připraveni. Je nutné již na nic nečekat a konečně zaujmout odpovědné stanovisko. Již nyní lze díky razantnosti teroristických útoků přirovnat současnou situaci k válečnému konfliktu. On to válečný konflikt ve své podstatě již je. Jedná se o formu války třetího tisíciletí, před kterou již nelze pacifisticky zavírat oči. Evropa prožívá nejhorší období od konce druhé světové války a jedině vzájemné spojenectví států nám pomůže tuto situaci vyřešit tak, aby lidé mohli znovu žít v klidu a bezpečí.